Syn.: Acer affine Opiz, Acer affine Hoffmanns. ex Walp., Acer austriacum Tratt., Acer bedoi Borbás, Acer collinum Ten., Acer collinum Dalla Torre et Sarnth. nom. illeg., Acer eriocarpon Opiz, Acer erythrocarpum Opiz ex Rouy et Fouc., Acer haplolobum Borbás, Acer heterolobum Opiz, Acer heterotomum Borbás, Acer macrocarpon Opiz, Acer marucum Walp., Acer microcarpon Masson ex Opiz, Acer microphyllum Opiz, Acer molle Opiz, Acer orthopteron Masson ex Opiz, Acer palmatisectum Ortmann ex Čelak., Acer polycarpon Opiz, Acer praecox Opiz, Acer quinquelobatum J. Wagner ex Opiz, Acer robustum Opiz, Acer suberosum Dumort., Acer sylvestre Wender., Acer tauricum Dippel, Acer tauschianum Opiz, Acer tomentosum Kit. nom. illeg., Acer trilobum Gilib. nom. inval., Euacer affine Opiz, Euacer austriacum Opiz, Euacer campestre (L.) Opiz, Euacer eriocarpon Opiz, Euacer erythrocarpon Opiz, Euacer kablikianum Opiz, Euacer leiocarpon Opiz, Euacer macrocarpon Opiz, Euacer microcarpon Opiz, Euacer molle Opiz, Euacer obtusilobum Opiz, Euacer orthopteron Opiz, Euacer pallens Opiz, Euacer palmatisectum Opiz, Euacer polycarpon Opiz, Euacer quinquelobatum Opiz, Euacer rubescens Opiz, Euacer rubrotinctum Opiz, Euacer scharkense Opiz, Euacer stenopteron Opiz, Euacer subquinquelobatum Opiz
Česká jména: břek (Vusín 1742), javor babyka, babyka, babka, černoklen, černý klen (Presl 1846), babyka (Opiz 1852), javor babyka (Kubát 2002)
Slovenská jména: javor poľný (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Sapindaceae – mýdelníkovité
Rozšíření: Javor babyka roste v Evropě, jeho areál zasahuje také do severní Afriky, Malé Asie, na Kavkaz a do Íránu. Rozlišuje se několik vnitrodruhových taxonů. Sekundárně se objevuje také v Severní Americe a na ostrově Tenerife.
V České republice je hojný v nížinách a pahorkatinnách teplejších oblastí, častý je zejména v Českém středohoří, ve středních a východních Čechách a na střední, jižní a východní Moravě.
Ekologie: Babyka se vyskytuje ve světlých bukových a dubo-habrových lesích, v teplomilných doubravách, v křovinách a jako solitera na polích, mezích a pastvinách. Je teplomilnou a polostinnou dřevinou, odolnou k suchu. Dobře odolává nízkým teplotám a znečištěnému ovzduší. Kvete v dubnu a v květnu po vyrašení listů.
Popis: Strom, 10–15 m vysoký, s košatou kulovitou a bohatě větvenou korunou a většinou křivým kmenem. Často roste jen jako keř. Pupeny jsou vejcovité, s hnědočervenými, na okraji bělavě brvitými, šupinami. Větvičky mají korkové lišty. Opadavé vstřícně postavené listy jsou 3–5klané, tupé až okrouhle laločnaté. Jsou 5–10 cm široké. Čepel listů je svrchu zelená, na rubu žlutozelená a má srdčitou bázi. Mléčící řapík bývá 2–8 cm dlouhý. Květy vykvétají v chocholičnatých latách, kalich i koruna je žlutozelený. Plodem je křídlatá 2–4 cm velká dvounažka, která je rovnovážně rozestálá.
Využití: Oblíbený druh pro výsadby do krajiny – biokorydory, meze, remízky apod. Poslední dobou nachází své uplatnění i v městských výsadbách. Poměrně dobře snáší řez, používá se proto i do živých plotů. Javor babyka má z našich domácích javorů nejtvrdší a nejpevnější dřevo, ze kterého se vyráběly dechové nástroje.
Fotografováno ve dnech 7. 8. a 5. 10. 2008 a 1. 3. 2009 (Česko, Morava, Liptál).